čumblr - Blog Posts
genAI obálky na knížkách v levných knihách
“Přidání středověké gay romance do Kingdom Come Deliverance je výplod dnešní doby”
Můj bratře v Kristu, Jaroslav Vrchlický napsal během Národního obrození Noc na Karlštejně s bisexuálním Karlem IV.
Usilovně prosím, můžeme všichni vrátit do češtiny slovo pičit se ve smyslu vyčnívat/ukazovat se?
"Pičil se nade mnou a četl mi pres rameno v telefonu."
"Další týden na oslavě se už pičil s novou přítelkyní.”
"Pičila se mu košile z kalhot."
Nádherné slovo, nádherný jazyk.
Nudil jsem se...
Snad se líbí. Mějte se sluníčkově, hoši
mamce bylo v práci řečeno, že se autismus už nemá nazývat autismem ani poruchou autistického spektra, ale "krajinou autistických rysů" 💀
ano samozřejmě, my lidi, kteří často bereme věci doslovně a nemáme rádi změny, totiž potřebujeme změnit název naší kondice na něco abstraktního, co se fakt špatně zapamatovává
"Blížej se Váno-" Blíží se čvachtměsíc. Blíží se čvachtměsíc a to je čas mrtvýho listí, louží a finanční nejistoty, protože ty nový zimní boty tě stály půlku nájmu. Čvachtměsíc trvá dva a půl měsíce, pak má malou přestávku na svačinku, ve který se úplně omylem stanou Vánoce, a pak se kopem s otočkou přímo do tvých koulí vrací a pokračuje další tři měsíce. Občas čtyři. Čvachtměsíc, vzato kolem a kolem, trvá půl roku. Během čvachtměsíce se mohou stát i jiné věci, než čvachtměsíc, ale jejich existence mi nesmí být připomenuta dříve, než třicet dní před jejich konáním, jinak udělám za-maminku-za-tatínka-no-jutsu pěstí plnou shnilýho listí do chřtánů tebe a tvé rodiny. Kdo mi naruší mé čvachtměsícové rozjímání předčasným halasením, začvachtá naposledy. Tohle je čvachtměsícová meditační zóna. Mám kolem sebe ochranný silový pole (intrikovaný systém bažin a mokřadů, který jsem naplnil komárama) a do toho se chodí SLUŠNĚ a ZMOKLE sdílet POZNÁMKY O TOM, JAK JE VENKU NAJEDNOU MNOHEM MÍŇ SLIMÁKŮ. Pokud se mnou chcete sdílet poznámky o tom, jak je venku najednou mnohem míň slimáků, komáři vás dovedou do mé sluje. Spropitný jim nedávejte, kupujou si za něj medžikový karty s nulovou herní i peněžní hodnotou. Strašně se jim líbí Juju Bubble, i když neuměj smažit dostatečně mastný komba, aby se jim vyplatilo jí hrát. Děkuju kurva za pozornost.
*skrz zatnuté zuby v úplně plném vlaku* je hezké že tolik lidí využívá veřejnou dopravu je hezké že tolik lidí využívá veřejnou dopravu je hezké že tolik lidí využívá veřejnou dopravu je hezké že
Já se spolubydlící: *stojíme u stánku s letáčky na místní "evangelizační kampaň"*
Týpek: *začne si s náma povídat*
Týpek: A vy jste věřící? Patříte k nějaké církvi?
Já: Ne, my jsme studenti grafického designu.
Spolubydlící: Máte tady na letáčku špatně formátované Š.
Generace, co letos maturovala, zažila v prváku na střední covid a v prváku na vysoký povodně, protože začátek na nový škole neni dostatečně stresující
Pred zopár dňami som našiel toto - je to úplne kompletné, aj s príručkou.
V rámci možností reprezentujeme českou kultůru (a možná i trochu obrozujem) i na Robloxu 🤞
Cesta vlakem bingo!
Výzva! Až příště pojedete vlakem, vyplňte si bingo klasických situací ČD!
Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:
✨MENDLÁK GOTHIC ✨
(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)
Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.
Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.
Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.
Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.
Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.
Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.
"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.
Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.
V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.
Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.
Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.
DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.
Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.
Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.
Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.
(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)
Můj kamarád obrozenec není, ale povídám vám má na to hlavu
Zde jsou skvosty, které z něj vypadly:
FOFRSCHODY
- eskalátory
PRDELOPUS
- auto, jež se na vás lepí, i když jedete poměrně rychle
BABOOBSLUŽNÉ POKLADNY
- bohužel když nemají samoobslužné v supermarketu
KOLOTRH
- díra na silnici
alt. kolotržná díra
Loupežnická pohádka.
Loupežníci se jmenují:
Jaroslav
Miroslav
Stanislav
Bohuslav
Dvojčata Ladislav a Vladislav
Soběslav
Boleslav
Bronislav
Vratislav
Pro diverzitní loupežnickou bandu mají i slovenského loupežníka co se jmenuje trošku nenápadně; Bratislav.
Oukej, poslouchejte mě, jo?
Posloucháte mě?
Vážně?
No jen jestli
Oukej, tak asi jo
Já vás sleduju
První šestice je hotová ale nebojte ani zdaleka nekončíme. Vaše další oblíbené lodě které chcete v této sérii vidět klidně pište do komentářů. (Nebojte petriáš je hned v další šestici)
Pokud bych udělal speciální šestici na Cimrmanovy queer postavy koho by jste tam chtěli vidět?
Repost od @prague4palestineyouth
Na samotné sponzorované akci bude také protest
Uvědomila jsem si, že
Gurl
=
Holka (5.pád)
pokud se whore česky řekne štětka, znamená to, že man-whore se dá přeložit jako...
štětec?