Latest Posts by furiousfootfungus - Page 3

No, Mr. Eggers your film was excellent, it’s just that the bdsm petplay snuff caught me off guard at first.

I took a nap and forgot Belphegor existed, so when I woke up and saw this thing it jump-scared me

Here is a free pdf of the players handbook

Here is a free pdf of xanathars guide to everything

Here is a free pdf to monsters manual

Here is a free pdf to tashas cauldron of everything

Here is a free pdf to dungeon master’s guide

Here is a free pdf to volo’s guide to monsters

Here is a free pdf of mordenkainen’s tomb of foes

For all your dnd purposes

Tumblr likes obscure animals right? 

Cyclopes didactylus Yes its real, no its NOT an art doll.

The worst vampire/werewolf duo in all of Armageddon.

Og meme

Olga Ziemska (Polish-American, b. 1976, OH, USA, based Cleveland, OH, USA) - Horizontal, 2018 and Stillness in Motion from The Matka (Mother) series, Sculptures: Willow Branches

We know Yorick is the Vanguard, but what is a vanguard for?

That paired with the whole Witche's hand, Malam's ominous warning (which could have been about Alexander) and the whole Day of Wrath situation makes me real suspicious.

I’d be so spiteful if Alexander would be some batshit crazy, malevolent entity.

I’d crawl onto the walls. Maybe so much that I’d teeth myself a door to that fucking dimension and cook it with a fucking soya sauce or some shit.

Cesta vlakem bingo!

Výzva! Až příště pojedete vlakem, vyplňte si bingo klasických situací ČD!

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)

Můj kamarád obrozenec není, ale povídám vám má na to hlavu

Zde jsou skvosty, které z něj vypadly:

FOFRSCHODY

- eskalátory

PRDELOPUS

- auto, jež se na vás lepí, i když jedete poměrně rychle

BABOOBSLUŽNÉ POKLADNY

- bohužel když nemají samoobslužné v supermarketu

KOLOTRH

- díra na silnici

alt. kolotržná díra

fuck “passing”, i want people to be so confused about my gender they blow up

Two moods

Writing stories is my therapy, it's how I cope with the world. When I come up with a theme I always do a little reflection, how it ties to me and my issues.

And it slaps.

storyteller

sometimes I forget that I'm just a teenager writing a webcomic in my spare time, so I shouldn't hold myself to the same standards as, say, a feature film with an entire team of professional writers, or Hiromu Arakawa. Writing flawed stories is okay, and even necessary in order to write better ones :)

(if you want to read aforementioned amateur webcomic...)

You will not use AI to get ideas for your story. You will lie on the floor and have wretched visions like god intended

Loupežnická pohádka.

Loupežníci se jmenují:

Jaroslav

Miroslav

Stanislav

Bohuslav

Dvojčata Ladislav a Vladislav

Soběslav

Boleslav

Bronislav

Vratislav

Pro diverzitní loupežnickou bandu mají i slovenského loupežníka co se jmenuje trošku nenápadně; Bratislav.

it's not clitor-YOU, it's clitor-US. take my hand.

yall ever have ocs that just possess your brain. yea. i love it.

He's so fucking done with him getting stabbed all the time

theyve discovered a planet where you can have a disappointing jerk off session and doom scroll on your phone until you get a headache every day. And theyre calling it. earth <3

reblog this and put in the tags what you think an absolutely gold star album is. every song hits, every song links thematically, the order of the songs feels purposeful, and just all round it feels just. so well made

Going through older videos I found this from years ago and thought it may interest you.

This was taken at a tide pool at Bar Beach on the east coast of Australia.

I spotted something in here that didn’t quite look like a rock and it turned out to be this little octopus.

The animal was very curious and interactive and would reach out for my finger so I could pull it through the water.

It felt like it was playing a game with me and this process of holding my finger and getting pulled through the water then darting back repeated for quite some time and it was more me who ended the interaction as couldn’t stick around at the beach much longer.

At no point in the interaction did I hold its tentacle myself so it being pulled by me was entirely of its own decision as if it wanted to it could let go at any time.

I still think about it now and wonder if it tried playing this game with others who got close enough.

This was my first hands on interaction with an octopus and what surprised me was just how gentle and precise it was with its tentacle arm when it reached for and held my finger.

I feel so lucky to have been in just the right place at the right time to have gotten to experience this and I definitely understand how people who have these experiences with octopus say it’s like a bond you can’t quite describe forms between you and it.

————————————

This is incredible and I love this octopus so much

John Doe and Arthur Lester.

Episode 43 manifested this John in my mind and I needed to draw him and Arthur Lester always gave me the "bus station homeless crackhead" vibe so I tried to emulate it.

"It never fills the void inside, but I know one thing, we're gonna eat well tonight."

Here's Eustace! He's a greedy little womanizer and a man who spends most of his time hunting with his party and avoiding his duties as a ruler, father and a husband.

He's totally going beast mode.

(I was planning to draw the next member of the group but I am not in the mood to render a full plate of late 15th century plate armour, colouring is my enemy)

Alexa play general release by Mike Klubnika

"Christ in your heart and the poison in mind, merciful father bring light to the blind."

I finally picked up digital after a year of inactivity to doodle my OCs. Her name is Raffaella Storladi of Treviso and she's on a crusade to kill God with her fellow murderous bastards.

(Original version under cut, my laptop shows colour weirdly)

chee fong

so john has complete control of arthur’s left hand, yeah?